|
Jak už bývá zvykem, náročné a hezké graficky propracované hry se na slunci úspěchu zahřejí
jen na pár měsíců - ty nejlepší - zatímco starší klasiky se s oblibou hrají stále. Nesporným
důkazem tohoto tvrzení je jistě kupříkladu AtomSmash, jehož hratelnost je prostě výborná.
|
Úvod:
AtomSmash je hra, která původně byla už na stolních počítačích 286 i starších konzolích a díky své nehynoucí oblibě se jí dostalo bezpočtu vydání pod nejrůznějšími jmény. Na obrázku dole si jistě hned ujasníte, o jakou hru jde: jedná se o odrážení kuličky pomocí plovoucí plochy a cílem je odstranit všechny cihly a tak postoupit do dalšího kola. Za cihlami se pak skrývají různé bonusy (ale občas i zrádnosti) a hlavní je vydržet co nejdéle.
Práce s programem:
Na úvod doporučuji si v Options nastavit základní vlastnosti: tím je použití zvuku, které ignoruje systémové nastavení, a možnost zobrazit voltáž baterie, která tak může být včasným varováním ve chvíli, kdy je PDA už skoro vybité a přitom by bylo vhodné jej ještě využít pro nějakou důležitou věc (jako je například schůzka se šéfredaktorem...).
Po vypnutí/zapnutí zvuku už hurá na samotnou hru. Zvolit lze hru buď pro jednoho, nebo pro dva hráče - ti se ale musejí střídat na jednom PDA. Pokud už jste zkušeným pařanem, který už základní verzi hry vyhrál, je možné doinstalovat různé level paky s dalšími různými úrovněmi.
Základní ovládání hry je pomocí kláves kalendář, kontakty a další. Zde jsou však ve zřejmé výhodě PDA typické koncepce s těmito klávesami vedle sebe, majitelé Tungstenu T3, Zire 72 nebo LifeDrive si budou muset trochu zvykat. Tlačítka více na straně slouží k opravdu rychlému přesunu z jedné strany na druhou, zatímco klávesy blíže středu - ty jsou využity většinou - jsou pro přesnější navádění. Sám jsem zpočátku používal právě vnitřní klávesy, ale poté, co jsem si začal rozumět i s vnějšími, se moje úspěchy podstatně zvýšily.
Že je cílem hry vybourat všechny cihličky a tím se dostat do další úrovně už jsem řekl. Jsou ale také různě rychlé a účinné způsoby, jak toho dosáhnout: klasický začátečnický je prostě bourat, snažit se odpálit vždy svou kuličku a padajícím nesmyslům se spíš vyhýbat. Tento způsob je pomalejší a v důsledku s ním nejspíš nedosáhnete příliš velkého úspěchu. Co doporučuji je chytat vše, co padá - jediná padající nepříjemnost je zúžení odpalovací rampy na polovic, ale i s tím se dá vcelku smysluplně hrát. Naopak různé bonusy jsou podstatně častější: můžete získat další život, kulička se roztrojí (zde pak asi přijdou na řadu rychlé krajní klávesy) nebo získá podstatně větší průbojnost a odráží se až od stěn. Právě tato průbojnost je dle mého názoru asi zdaleka nejužitečnější.
Na závěr ještě uvedu, jak se chová odrazová ploška: kulička dopadající na levý roh se opět odrazí doleva a navíc získá rychlost. To je však poněkud nepříjemné, je li pole cihel blízko nad vámi a kulička pak poletuje jako zběsilý jelen. Dopad na pravý roh je ekvivalentní jen s odrazem doprava. Dále dopad na levou půlku plošky znamená mírné vychýlení odrazu vlevo, zde už ovšem záleží na směru, odkud kulička dopadla a při dopadu na střed už můžete počítat s klasickým chováním dle fyzikálních zákonů.
Hodnocení:
AtomSmash je bezvadná hra nejen pro ukrácení volného času, ale i pro různé soutěžení
s kamarády ve snaze o dosažení co nejvyššího počtu bodů. Například pro častou jízdu metrem
není příliš ideální, protože hrozí dojezd až na konečnou... Jinak je však hra zcela výborná
a ani v dnešní době jí nejen nechybí nic podsatného, ale naopak je i plně konkurenceschopná.
